Minulý víkend měl být jeden z posledních „hezkých“ letních víkendu, ano teploty okolo 30 stupňů jsou zde na začátku října „normální“. Když už jsem si pořídil to auto, rozhodl jsem se vyrazit na výlet na pobřeží. Mým cílem byla oblast Outer Banks. Do navigace jsem tedy zadal „Bodie Island Lighthouse“ a vyrazil na 205 mil (cca 330 km) dlouhou cestu, kde hned po první odbočce mi na navigaci vyskočilo, že mám je 96 mil (skoro 160 km) rovně a pak odbočit doprava ☹
Cesta byla jedním slovem NUDA, ale po příjezdu mě uvítala nekonečná pláž – na jejím severním cípu jsou i divocí mustangové, ale abyste tam mohli jet, musíte mít auto s pohonem 4×4, což můj Pontiac není 😊 , ale i tak do byl zážitek. Byl jsem doslova jediný blázen, který se koupal, zbytek byli surfaři a starší páry, které seděly většinou v křeslech a četly si…no, já jsem užíval moře a myslím, že moje rýma je konečně vyléčená – nos dostatečně propláchnutý mořskou vodou.
Po asi dvou hodinách jsem se rozhodl přesunout severněji k „Nags Head Fishing Pier“, který na fotkách vypadal úžasně. Inu, nebyla by to Amerika, kdyby vstup na molo nebyl zpoplatněn (2 USD), nicméně k molu patří také restaurace a tak jsem si dal alespoň drink a šel si užít molo, které slouží převážně pro místní rybáře (i když tam byli i turističtí rybáři). Rybářské povolení na molu stálo 20 USD.
Po další hodině jsem se rozhodl vyrazit už směr ubytování, které jsem měl v nedalekém Elizabeth City. Dříve než jsem ale odjel uviděl jsem upoutávku na Wright Brothers National Memorial, nejsem nějak velký fanda letectví, ale bratři Wrightové mi něco říkalo, tak jsem si udělal malou odbočku a za 10 USD navštívil jejich památník, který je částečně muzeum, a částečně reálné místo, kde prováděli své první letecké pokusy. Američani toto umí, ta hrdost na svoji historii a to umění ji prodat je vidět prakticky na každém kroku, ne jinak tomu bylo i zde. Památník mě zaujal a myslím, že to bylo dobře investovaných deset dolarů.
V sobotu jsem toho už víc nestihl a neděle byla ve znaku cesty domů, nicméně po cestě jsem se ještě zastavil u pole u cesty. Asi bych si to měl pamatovat ze zeměpisu, ale překvapilo mě to – co? Bavlníkové pole! Poprvé v životě jsem viděl bavlník v přírodě – zajímavé!
Cílem příští cesty je Washington DC a volby na naší ambasádě!
